VEŘEJNÉ WC - NA HOVNO MÍSTO

      Pomalým a hlavně rozespalým krokem si kráčím po škole. 9:30!! What?!?! Co dělám v tuhle chvíli ve škole?! Vyděsím se, zase vnímám, vracím se do reality. Se Standou jdeme odevzdat semestrální práci, klepeme vyučujícímu na dveře, dáme mu o nás vědět, že jsme zde. Pošle nás do počítačové studovny s tím, že hned přijde. Jdeme a v tom… 

 ... tak to si děláš prdel?! Smrad jak cyp! Nedobrovolně čuchám, koukám, otevřené dveře od hajzlu! Hned jsem věděl o čem se dneska rozepíšu!

PLES aneb PROSÍM POLKU UŽ NE!

       Značně unavený sedím v Pendolinu, jedu zpátky do Prahy a měl bych se učit. Ale nedokážu se přenést přes unavenost a otevřít si všemi milovanou Teorii grafů. Teda aspoň pevně v srdci doufám, že to je jen unavenost a línost s tím nemá nic společného. Navíc mě tu šíleně rozptyluje jedna šikovná slečna, potkávám ji pravidelně v Pendolinu už poslední půlrok a pokaždé, ale vážně pokaždé, neváhám a připojím se k ní. Jmenuje se bezdrátový internet CDWifi, je nezaheslovaná, takže poměrně přístupná a povolná. Občas zasekaná, ale kdo by nebyl, takže ji to s láskou odpustíme všichni a jsme rádi, že nám tu dělá příjemnou společnost.

       Ale teďka k tématu - gymplácký ples. Nejdřív jsem řešil otázku, co si vzít na sebe? Oblek by tuhle otázku snadno a rychle zodpověděl, ale bohužel mi žádný ve skříni nevisí. Naštěstí Full dress nezná lepší úschovné místo než jako moje skříň, tak jsem přece jen něco skombinoval. Ale o tom určitě někdy v budoucnu v dalších příspěvkách. 

ZKOUŠKOVÉ - PEKLO S BENEFITY

        Chodíte na vysokou, máte zkouškové, zvládáte každý předmět na první pokus, dodržujete studijní plán, máte samá áčka popř. jedničky a váš spánkový deficit se blíží limitně k nule? Říkáte si ano? Nebudu vám lhát. Buď jste člověk do sebe přílis zainteresovaný a příliš optimistický, který si to jen myslí a v reálu to není pravda, nebo patříte mezi okruh lidí, kteří na úkor svých přátel, rodiny, zálib, volných aktivit atd. tráví všechen čas, i ten volný, před učebnicemi. A Pokud s nimi pravidelně usínáte, asi je dobré se na chvilku pozastavit a probudit se, radši i vícekrát, do reálného života. Pak je tu obzvlášť zajímavý okruh lidí, kteří zvládají všechno dokonale, z těžkého nicnedělání si najdou práci a nacházejí se mimo rozsah mého, už tak dalekonosného, chápání.  Ale přiznejme si, pravděpodobnost, že jste tou poslední a zároveň nejlepší variantou, je mizivá jako pravděpodobnost, že uvidíte Roberta Rosenberga v  pořadu pro děti, nebo od někoho uslyšíte z jeho úst vycházet větu: ,,Tady máte svoje auto, pane Beckhame, váš Ford Focus.‘‘ 

        

HI! MY NAME IS...!

       Ahoj, rád bych se představil. Jmenuju se Tonda Phan. Proč zrovna Tonda a ne Helmut, Spytihněv či Teofil? Ano, tahle otázka je mi pokládaná docela často a vysvětlení je prosté. Mé původní a stále platné jméno je Anh Tuấn [Aň Tuon]. Už se vám rozsvítila žárovka? Trocha podoby s Antonínem tam je ne? ;-)

       Proč jsem se rozhodl začít psát blog? Můj společenský život poslední dobou obklopuje spousta lidí, a když píšu spousta, znamená to přesně 3, kteří píšou blog. Nakoplo mě to, že já teda budu ten čtvrtý. Ti lépe informovaní z vás vědí, že ve vesmíru existuje neviditelná temná hmota, která má gravitační účinky. Často mívám pocit, že je ta temná hmota kolem mě, kterou samozřejmě neovládám, a přitahuje ke mně sadu průserů ničivých velikostí, sadu situací vyloženě k nasrání. I když o tyhle sady nepříjemných věcí nestojím a někdy za ně ani nemůžu, temná hmota jakoby si řekla: ,,NE!‘‘. Jakoby si někdo z vyšší formy existence chtěl jenom pohrát a zasmát se a bohužel si ukázal, je možný, že i prostředníčkem, zrovna na mě. Na druhou stranu je co vyprávět, něco, u čeho se člověk zastaví a zasměje se. A přesně od toho poslouží můj blog. Budu psát o věcech, které mě baví i nebaví, o věcech, které potěší i nepotěší, o věcech zajímavých a bohužel někdy i nezajímavých. Chci psát přátelům i nepřátelům, lidem známým i neznámým. Ale hlavně s úsměvem!

       Vítám vás na mém blogu, říkejte mi Tonda Phan :-)

very oldschool pic :D